Gdyž já idu hore, dole po dědině….
znělo mi v uších, když jsem kráčel v Kobylí do kopce ke svému příteli, kolegovi MUDr. Vladimíru Lanžhotskému. Žádná panenka sice hlavu hore nezvedla, jednak pro můj věk a možná taky pro to, že po mém boku kráčela moje žena. (Nechť laskavý čtenář bere tuto poznámku spíše jako publicistické okořenění mých dojmů než jako holý fakt).
Kobylský rodák, přítel z dob studia a potažmo obdivovatel Horňácka, neboť si odtud odvedl k oltáři svoji ženu, nás pozval na folklorní pořad, který se uskutečnil v místní sokolovně při příležitosti oslav 20. výročí založení KPH a připomenutí 80. výročí úmrtí proslulé rodačky, spisovatelky Augusty Šebestové.
Přeplněný sál dával tušit, že jde o mimořádnou kulturní akci v životě dědiny a tak jsme se posadili do posledních volných židlí, které pro nás uchránila jedna z našich známých kobylských rodaček.
Již první píseň, Kobylí dědina smutná neveselá v provedení kvarteta ostřílených zpěváků vedených Dr. Jaroslavem Kováříkem mladším, která zazněla v úvodu pořadu, dávala tušit, že se před námi otevírá večer nádherných zážitků.
Jak se v průběhu večera ukázalo, odeznívala v tomto duchu i ostatní čísla programu, citlivě vedeného komentářem vedoucí místního muzea Mgr. Blankou Hrabalovou. Na všech číslech pořadu, ať šlo o vokální projev sólistů, či sborů nebo o scénická čísla, bylo patrné, že vše bylo připravováno fundovanými folkloristy. Hned po prvních písních jsem se rozhlížel po publiku, v němž jsem hledal nestora kobylských folklorních aktivit Jaroslava Kováříka staršího. Marně. S postupným odezníváním jednotlivých čísel mi naskakovaly vzpomínky na moji spolupráci s Jarou, jak jsme mu mezi folkloristy říkali.
Jarovy písně jsem znal z jeho vystoupení na folklorních pořadech širšího regionu jižní oblasti hanáckého Slovácka a Podluží, kdy vystupoval jako sólista s muzikou Jožky Kobzíka. K osobnímu seznámení s Jarou došlo při jedné akci na Podluží, kdy mě Jožka Kobzík přizval taky jako sólistu. K bližšímu kontaktu začalo docházet až v Čejkovicích, kde jsem nastoupil jako obvodní lékař a kde jsem hodlal rozhýbat folklorní aktivity. Byl to tehdy Jara Kovářík, který byl doslova studnicí písní z hanáckého Slovácka. Trpělivě dojížděl na zkoušky souboru Zavádka a učil nově vzniklou muziku s primášem Petrem Hudečkem, složenou většinou z kantorů, jak se mají písně tohoto regionu hrát.
Tak mi Jara Kovařík pomohl rozezpívat Čejkovice. krásných chvil jsem s ním prožil hodně. Naposledy jsme jako zpěváci spolu koncertovali před 10 lety s muzikou Vonica v Hustopečích.
Tyto vzpomínky maně prolétly mojí hlavou, když jsem se zaujetím sledoval zpěvy kobylských zpěváků a zpěvaček, od těch nejmenších až po ty nejstarší. Byl jsem plný nádherného dojmu. Scházel mi tam však jara. když ne jako sólista, tak alespoň jako čestný divák.
Závěr tohoto doslova grandiózního večera vyplněného dojemnými scénami a korunou pořadu poutním procesím, nenechal žádného diváka v přeplněném sále na pochybách, že v Kobylí jsou talenti citlivě umělecky vedeni organizátory folklórních aktivit k vynikajícím pěveckým i scénickým projevům. A tím se může pochlubit málokterá obec regionu.
Naplněni krásnými dojmy jsme vyšli do chladného večera, v němž nám dlouho doznívaly melodie písní, když jsme zase kráčeli s přítelem Laďou k jeho letnímu domovu.
Díky Laďo za pozvání, díky kobylští folkloristi za překrásné dojmy, které nám obohatí i všední dny svátečností na dlouhou dobu.
Jan Pavlík
O autorovi:
MUDr. Jan Pavlík pochází z horňáckého Kuželova. Jeho srdce uznávaného folkloristy patří hned třem regionům a to Horňácku, kde se narodil, hanáckému Slovácku, kde dlouhá léta působil jako obvodní lékař a Kyjovsku, kde žije a pracuje dnes. Výborný zpěvák, tanečník, organizátor mnoha folklorních festivalů a událostí, zakladatel čejkovického souboru Zavádka a mimo to je taky spisovatelem a básníkem.
V současné době žije v Bohuslavicích u Kyjova.